Upozorňovat na výstavu, která tento týden končí, by byla neomalenost ke čtenářům. Přesto si neodpustím kritické ohlédnutí za akcí, která měla patřit k těm významným.

Výstava mně osobně přinesla smutné zklamání, neboť její instalace trpěla všemi neduhy současných českých kurátorských počinů. Supervizorem architektonického pojetí byl Federico Diáz a tak jsem byla přichystána na umělecký svátek, který se bohužel nekonal.

Především byla velmi nevhodně zvolena budova Valdštejnské jízdárny, která je určena spíše rozměrnějším, expresivnějším dílům. Sice se autoři snažili o rozčlenění prostoru do jakéhosi šneka, který ve výsledku byl spíše bludištěm pro návštěvníka. Stalo se obtížným projít výstavu od začátku do konce, bylo třeba se opakovaně vracet či přeskakovat z místa na místo.

Dalším zásadním problémem bylo zcela nedostatečné osvětlení. V jedné recenzi psali, že se autorům podařilo vytvořit atmosféru barokního šerosvitu, s čímž si dovolím polemizovat. Především nešlo o cíl, ale realitu instalovaného osvětlení ve Valdštejnské jízdárně, které je dlouhodobě nevyhovující. Navíc ani skla adjustace nebyla antireflexní. Copak divák skutečně touží mžourat očima z několika centimetrové vzdálenosti na titěrné grafiky, aby alespoň něco rozpoznal?

Dalším nedostatkem byl kurátorský výběr, jehož základní myšlenkou bylo ukázat „vše“. Grafiky byly přilepené jedna na druhou, až splývaly v jednolitou linku. Navíc některé desky byly zcela zbytečně tištěny vícekrát. Nejen, že výstava postrádala jakoukoli dynamiku, pro diváka to po chvíli bylo únavné až nudné. Bohuslav Reynek má velmi charakteristický rukopis, který k tomuto pocitu jen přispíval, a bylo tedy třeba zvolit uspořádání takové, které vyzdvihne jednotlivá díla, ne je připraví o jejich duchovní rozměr a poezii.

A poslední výtkou také ke kurátorce je řazení děl, které bylo podle mého názoru zcela nahodilé, beze smyslu pro chronologii, tématiku či jakoukoli jinou myšlenku.

Propagaci výstavy byl věnován nebývalý prostor, spíše takový, který lze očekávat od nadcházejících komunálních voleb. Měl to být ojedinělý počin, pocta neobyčejnému umělci a člověku. Nešťastné pojetí výstavy ale nemůže uškodit čistému umění Bohuslava Reynka a tak, pokud jste výstavu ještě neviděli, máte nejvyšší čas.