Co by nám měla umělecká škola nabídnout?

Student, který se poprvé vydává do umělecké školy, má obvykle jen malé povědomí o možnostech, které jsou k dispozici. Zpočátku by tedy měla umělecká škola rozvíjet nejen studentův potenciál, ale především prohloubit jeho znalosti tak, aby se mohl vědomě rozhodnout, jakým směrem se bude jeho umělecká činnost dále vyvíjet. Znamená to, že dobrá umělecká škola seznámí studenty s různými obory, dovednosti a cestami, které se před ním mohou otevřít.

Základním startovacím bodem pro všechny studenty nebo umělce je „vizuální“ zvědavost na okolní svět. Je třeba se zaměřit na naše okolí, stejně jako malé děti, které usilovně zkoumají svět. Podívejme se, jak děti kreslí – uvidíme koncentraci v dětském obličeji, veškerá jeho pozornost je zaměřena jen na tuto činnost. Dítě nepřemýšlí o svém přístupu, naopak dospělý umělec často usiluje o to, aby byl tohoto soustředění schopen. Pro mnoho lidí je totiž nesmírně obtížné zbavit se konvencí a předpokladů, které získávali celý život. Tedy, pokud berete své umění vážně, musíte neustále kriticky sledovat, co děláte a jak to děláte.

Dívat se a zkoumat okolní svět nemusí znamenat kreslit „správě“, tedy realitu převést na plochu papíru.  Dobrá umělecká škola by měla především podporovat studenty v experimentování s technikami a především zabránit, aby si studenti zvykli na určité náčiní nebo určitý postup. Je třeba neustále přemýšlet nad tím, jakou další možnost pro své vyjádření mám. Nebát se používat neznámé prostředky, neustále experimentovat s podklady, médii i neobvyklými tématy ke kresbě či malbě.

Mnoho studentů neumí často přesně pojmenovat, co se v umělecké škole naučili. Měli by především říci, že se naučili svobodnému uměleckému vyjádření, tedy, že se zbavili předsudků a konvencí, které měli, když do školy poprvé vstupovali. Umělecká škola jim pomohla otevřít nové perspektivy v tvorbě a podpořila je v nových cestách a postupech. Vždy je třeba mít na paměti, že bychom se neměli zlobit na neúspěchy při experimentování, na druhou stranu je třeba si zachovat kritický pohled na vlastní práci.

Podívejme se, jak se odráží vidění světa v následujících autoportrétech. Samozřejmě, že do hry vstupuje i doba, kdy byla díla vytvořena. Trénink vlastního vidění a studium možností vyjádření myšlenky je zásadním aspektem na cestě stát se umělcem. Podívejte se nejprve sami na sebe, jak nejobjektivněji to jde, z různých stran a s různým světlem. Vaše tvář je soustavou prohlubní a výčnělků. Jak se vaše povaha odráží ve vaší tváři? Jaké jsou vaše rysy? A podobným způsobem si prohlédněte i své tělo. A nyní se podívejte na autoportréty a na to, jak tito umělci viděli sami sebe, jaké k tomu použili prostředky a jak je v souladu jejich tvorba s jejich osobností. Například Leonardo (3) zachytil svou tvář několika jemnými linkami, stejně jako Léger (23) a Mondrian (22) přidal do své tváře atmosféru silnějšími tahy. Zatímco tváře Gauguina (19) a Matisse (20) dominují obrazu, Van Eyck (1) se zabýval složitými záhyby pokrývky hlavy na úkor vlastní tváře. Porovnávat tyto obrazy lze mnoha cestami. Podívejme se na například na úsměv Boshe (2) a Rubense (7) ve srovnání s přísným výrazem Reynoldse (9) a Ingres (11). Porovnejme i použité prostředky, úspornou linku Leonarda (3)s nánosy barvy Muncha (17) či silnými tahy štětce Matisse (20). Možností je nekonečně …

Autoportrét Autoportrét Autoportrét Autoportrét

Buďte s námi ve spojení

facebookyoutubeInstagram_App_Large_May2016_200blog

Blog

Všechny příspěvky »