Vítr, který s nebývalou silou udeřil v neděli na Prahu, odvál nejen střechu Průmyslového paláce, ale také naděje návštěvníků, vystavovatelů i organizátorů, že výstava zůstane touto pohromou nedotčená. A tak jen ti, kteří stihli dorazit do nedělního dopoledne, se mohli těšit z krásy současného českého i světového designu stejně tak jako my.

V minulých dvou ročnících jsme se nějak nemohly přenést přes fakt, že Designblok se již nekoná na různých neznámých či nepřístupných místech v Praze, které vystavovaným předmětům dodaly hodnotu překvapení, okouzlení i syrovosti, a že zakotvil na Výstavišti, kterému se nějak nepodařilo vymanit z atmosféry doby, kdy se mu ještě říkalo „Julda Fulda“. Ovšem po svezení na labutích (těch pouťových, jak paradoxní) v hlavní hale jsme organizátorům vše odpustily a s dětskou radostí jsme se rády nechaly vtáhnout do světa věcí, které někdo vytvořil s rozmyslem, s nadšením a vírou v sama sebe.

Marnivost v sobě nezapřeme a tak nás nejvíc zajímaly šperky. Tentokrát nás nadchla Markéta Kratochvílová, která představila sérii šperků inspirovanou harpunami a háky na lov ryb. Vytvořila neobvyklé náušníky (náušnice vypadají totiž jinak), které lemují celé ucho a dávají člověku elfí vzhled. Stejně tak jsme byly nadšené ze šperků Kaa-wa Anny Steinerové, které, jak vyplývá z názvu kolekce, jsou inspirované kávovými zrnky. A konečně jsme si se zájmem prohrály se šperky Lucie Houdkové, na kterých je možné papírové prstence uspořádat podle své nálady jako rozvité nebo naopak cudně uzavřené.

Z interiérových doplňků nás zaujaly květináče Davida Valnera, instalace sklárny Rückl, prezentované v duchu pouťové střelnice, a především v rámci Diploma Selection 2017 skvělý variabilní stůl Pavla Lišky, který takto představil svoji teprve bakalářkou práci na UMPRUM.

Vždy vyniknout předměty v Art House Lapidárium, které těží ze spojení s kamenosochařskými památkami. Kontrast mezi těžkými kamennými předměty a subtilním, čistým designem je natolik podmanivý, že je někdy těžké posoudit, jak by jednotlivé objekty fungovaly v jiném prostředí. Jistě bylo i něco, se nám nelíbilo, ale to není důležité. Důležité je, s jakým nadšením lidé věci vymýšlejí, vyrábějí a jsou na ně hrdí.

Foto: Markéta Laštuvková

Text: Veronika Kostová