PERSPEKTIVA – ČÁST 1.

V počátcích naší tvorby jsme často ovlivněni obrazy, které jsme již někdy dřívě viděli. Dalo by se říci, že zprvu kreslíme tak, jak vnímáme svět, aniž bychom nad vnímaným příliš přemýšleli. Dobrým příkladem je příběh kresby nosorožce německého malíře a grafika Albrechta Durera (1471-1528). Durer nikdy předtím podobné zvíře neviděl a svoji kresbu vytvořil podle slovního popisu. Poté, navzdory tomu, že pro pozdější umělce bylo možné prohlédnout si živého nosorožce, měli tendenci kreslit toto zvíře způsobem, který byl bližší Durerově kresbě než  tomu, co by mohli vidět na vlastní oči. Obdobné chyby se dopouštěli malíři při ztvárnění cválajícího koně. V 17. a 18. století umělci vždy znázorňovali koně s všema napnutýma nohama a až fotograf Eadweard Muybridge (1830-1904) dokázal, že je to nesprávné.

perspektiva

Oba dva příklady ukazují, že při kresbě podléháme určitým zvyklostem. Znamená to, že jsme více ovlivněni tím, co známe, než tím, co vidíme. A logickým výsledkem je, že kreslíme to, co jsme dříve poznali, spíše než to, co se před námi právě odehrává. Měli bychom se tedy pokusit zapomenout na tyto konvence, protože při kreslení jde především o pečivé zkoumání toho, co chceme nakreslit.

V mnoha ohledech je kreslení jako psaní. Pokud si sednete před židli a začnete ji popisovat slovy, zjistíte, že je to obtížnější úkol, než jste si mysleli. Převádíte to, co vidíte do jazyka. Popisná kresba staví stejné problémy, jelikož popisuje to, co vidíte, ale tentokrát ne slovy, ale linkami na ploše. Jakmile začnete kreslit, budete konfrontováni s problémy, jak pracovat s vizuálními informacemi toho, co právě chcete znázornit. Musíte si uvědomit, že zpočátku jde především o objektivní interpretaci znázorněných předmětů či osob. Tak jak lidé použijí různé slovní obměny pro popis toho, co vidí, tak vy použijete vaše vlastní uspořádání linek k vyjádření toho, co vidíme. To je to, co dělá z kreslení potěšení, podrobně prozkoumáváte své okolí.

Vnímaný prostor

Je mnoho kresebným prostředků, kterými mohou být vyjádřeny formy a prostorové vztahy a vy budete objevovat, že jsou zde určitá pravidla, která je třeba nastudovat. Existuje mnoho systémů, podle kterých může být kresba konstruována. Jedním z nich je lineární perspektiva, Tento systém bude vysvětlen podrobněji později. Je to pouze jedna z možností, jak vyjádřit prostor a trojrozměrné tvary, ale může vám pomoci plně pochopit strukturální geometrii předmětů a jejich okolí.

PerspektivaZde je vizuální vodítko, které nám může pomoci při kresbě i malbě. Na prvním obrázku je slon menší než lama, protože je dále. Na druhém obrázku jsou v reálné velikosti a vzájemném poměru.

 

Čína

Čína

V různých kulturách umělci šli různými cestami vyjádření perspektivy. Například na čínských kresbách mají větší postavy důležitější roli. Vlevo je veliká postava Yama, Krále sedmého nebe, který shlíží na daleko menší okolní postavy démonů. Druhý obrázek ukazuje jasný rozdíl od západního zvyku vyjádření perspektivy.

Vzdálenost mezi jednotlivými předměty bude zkreslená perspektivním vyjádřením – tedy, objekty stejné velikosti se při vzdálení zmenšují. To je klíč k vizuálním pravidlům a to vám umožní vnímat trojrozměrný prostor přesněji. Je to prostředek pro správnou kresbu. Fyzický akt zaostření oka vám dá vodítko pro správnou hloubku. Při kresbě krajiny hrají rovněž roli atmosférické vlivy, kdy neutrální šedí nebo bílou zvýšíte hloubku obrazu. Škála stínů vyjadřuje potom plochu a tvar objektu. Bližší předměty překrývají ty vzdálenější. A konečně textura a dezén budou vyjádřeny detailněji u bližších předmětů než u těch vzdálenějších.

Tyto faktory pomáhají umělcům rozpoznat a interpretovat trojrozměrný prostor a mohou být uplatněny při kresbě, není ale vždy nutné využívat všech těchto postupů, bylo by to především časově neúnosné.

 

Perspektiva

Umělci vnímají a znázorňují prostor a perspektivu velmi širokou škálou způsobů. Na obrazu St Ives Harbour britského umělce Alfreda Wallise jsou například lodě v popředí znázorněny zvrchu, na rozdíl od plachetnic na moři. Wallis použil ve svém obrazu neobvyklou logiku. Přišel k moři, podíval se na jeho barvu a viděl, že není modré ale bílé a tak ho namaloval bílé.

Perspektiva
Zcela jiný je přístup Johna Martina v obrazen The Great Day of His Wrath. Jehož dílo vyjadřuje fantaskní svět s téměř fotografickou přesností. Tyto příklady ukazují, jak každý umělec vkládá do svého díla své vlastní myšlenky.

Perspektiva

V 18. stolení benátský umělec Canaletto byl kreslířem s vynikajícími schopnostmi. Nakreslil mnoho obrazů Benátek, ve kterých ukázal své znázornění lineární perspektivy. Toto vyjádření dojmu hloubky je charakteristické pro jeho práci. V obraze Pohled na náměstí Svatého Marka s bazilikou namalovaném v letech 1730 až 1735 je divákovo oko přitahováno dovnitř obrazu liniemi budov po obou stranách. Aby docílil maximální přesnosti, používal Canaletto často camery obscury, kresebné pomůcky, která přenáší obraz scény na list papíru tak, že mohou být zaznamenány hlavní linie.

Perspektiva

Canaletto pravděpodobně použil camery obscury pro obraz Severovýchodního rohu náměstí Svatého Marka.

Perspektiva

Van Gogh vytvořil dojem hloubky při kresbě krajiny pouze pomocí síly linky. Srovnání s Canalettem je namístě, protože oba použili jen prostou linku a zaměřili se na intenzitu barvy.

Perspektiva

Obraz Norham Castle (1799) malíře Turnera je jedním z jeho prvních významných děl a ukazuje směr, který později Turner rozvinul. Spíše než lineární postup zobrazení perspektivy je zde dojem vzdálenosti vyjádřen sytostí modré barvy. Tuto formu vzdušné či atmosférické perspektivy můžete použít i ve vlastních dílech. Rozhlédněte se okolo sebe, barva předmětů blízko u vás bude jasnější a s více různými tóny. Vzdálenější barvy budou méně jasné a tonalita bude méně výrazná. Efekt světla atmosféry a okolního prostředí byl velmi významně propracován impresionisty.


Buďte s námi ve spojení

facebookyoutubeInstagram_App_Large_May2016_200blog

Blog

Všechny příspěvky »