Při příležitosti 85. narozenin kontroverzního rakouského umělce Arnulfa Rainera byla ve vídeňské Albertině uspořádána retrospektivní výstava jeho prací. Rainer je považován za jednoho z nejvynalézavějších abstraktních umělců 20. století a známé jsou především jeho masky, malby a fotografické práce. Jeho hlavním zájmem bylo zničení původního formátu a nalezení čistého stavu obrazu, anebo jak sám říká, vytvoření symbiózy starého a nového.

Narodil se 8. prosince 1929 v Badenu u Vídně. Během války byl fascinován leteckými záběry krajiny s bombovými krátery, požáry, tanky a letadly. Vyhýbal se kresbě postav a tváří. V roce 1947 se setkal na výstavě British Council v Klagenfurtu s díly současných umělců (Paula Nashe, Francise Bacona, Stanley Spencera či Henry Moora) a nalezl inspiraci v jejich volné představivosti i vzhledem k tomu, že měl čerstvou osobní zkušenost z nacistických vzdělávacích institucí.

Sice byl přijat na Akademii výtvarných umění ve Vídni, ale krátce po přijetí odešel, neboť jeho práce byly označeny za zvrhlé. Na počátku roku 1950 se ve Vídni objevují tendence k pozdnímu surrealismu a tyto trendy Rainera velmi ovlivňují. A pak začíná své první pokusy malby se zavřenýma očima (slepé obrazy).

V létě roku 1951 odjíždí do Paříže, kde se chce učit u otce surrealismu Andé Bretona, je ale zklamaný. Poznává nový druh umění, tzv.  l’art infomel. Obrací se zády ke svým surrealistickým začátkům a na prvním místě jsou pro něj abstraktní obrazy, které označuje jako „mikrostruktury“ a „atomizace“. Pro nedostatek materiálu přemalována i cizí práce.

V polovině 60. let experimentuje s kresbou pod vlivem drog a alkoholu. Je zaujat tvorbou duševně nemocných, tvoří pod vlivem halucinogenů. V roce 1966 získává rakouskou státní cenu za grafiku a v roce 1968 je uspořádána první velká retrospektivní výstava jeho díla.

Na konci 60. let je zaujat nádražní budkou na pasové fotografie. Vytváří autoportréty s řadou grimas, soustředil se na výraz obličeje. Brzy se automat ukazuje jako nedostatečný, protože není možné synchronizovat mimiku s okamžikem expozice. Fotografie dokresluje tuší či grafitem. Tyto série zvané Face Farces zaujímají významné postavení v jeho tvorbě.

V 80.letech se zajímá o náboženství a jeho obrazy dostávají tvar kříže. Je fascinován smrtí a vytváří sérii posmrtných masek či cyklus Hirošima – kresby na fotografiích zničeného města a jeho mrtvých obyvatel.

Arnulf Rainer byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění ve Vídni a členem Akademie umění v Berlíně v roce 1981. Neznámí útočníci zničii v roce 1994 v jeho ateliéru v Akademii výtvarných umění ve Vídni 26 obrazů, načež Rainer 1995 odešel na vlastní žádost. Nyní žije v ústraní.