Ohlédnutí za sedmi lety

Jaro 2014

Tísníme se okolo maličkého kavárenského stolku, hrníčky a talířky se kupí jeden na druhý a my, tři staří kamarádi, si vychutnáváme sladké nicnedělání. Pozorujeme ruch široké ulice a víme, že to je teď to nejlepší místo na světě. Takové chvíle podněcují nápady a kouzlí sny. A jeden takový nápad i sen současně se pomalu rodí i u tohohle mramorového kulatého stolku s ratanovými křesílky kavárny na pařížském bulváru. Ateliér 45.

Léto 2014

Otevřenými okny proudí do místností s vysokými stropy příjemný chládek ze vzrostlých stromů nedalekého parku. Rytmické údery kladívka a vůně čerstvé malby jsou pro sousedy i lidi na karlínském chodníku jasným signálem – něco se tu chystá. Ještě toho spoustu chybí, ale my už víme, že ten sen dostává velmi hmatatelné obrysy.

Konec léta 2017

Je začátek září a z otevřených oken se nesou ulicí divoké cikánské rytmy. Zpíváme a tančíme s našimi lektory, kamarády a studenty tak, jak se na Karlín sluší a patří. Zahajujeme třetí školní rok, vymysleli jsme nové kurzy a zdokonalili ty staré. Chystáme se do dalšího ateliéru, typického karlínského vnitrobloku s pavlačemi a velkými okny na dvůr. Bude to skvělé místo na lekce figurální kresby, aby se naši studenti mohli víc rozmáchnout.

  

Léto 2018

Sedíme pod slunečníky a od moře nám vítr čechrá vlasy. Pěna z frappé ulpívá na sklenici, vrabci sbírají drobky pod stolem, do slunečních brýlí se odráží poklid řecké siesty. Možná trochu neochotně se zvedneme od stolu, posbíráme stojany, desky, barvy a všechno to haraburdí, které vláčíme den za dnem s sebou, abychom zachytili prchavé okolní okamžiky na plátno. Víme, že je jen málo lepších věcí než sedět v čarokrásné krajině, pozorovat ji, naslouchat jí a pak, možná, ji namalovat.

  

Začátek roku 2019

Sledujeme na liště počítače, kdy se už objeví ikonka příchozí pošty. Jeden den nic, druhý den nic… A pak najednou je tam. První objednávka našeho internetového obchodu, kterou neseme téměř se zatajeným dechem na poštu. Objednávek přibývá stejně jako našich nápadů, jak obchod vylepšit, co dalšího vymyslet. A tak vyrábíme bloky, podložky a zápisníky. Mícháme tuše a inkousty do třpytivých lesků. Zkoušíme štětce a perka a uhly, aby byly ty nejlepší. Teta Oli plete rukavice bez prstů na malování venku v zimě.

 

Jaro 2020

Obě stojíme opřené o široký dřevěný okenní parapet a díváme se oknem ven. Tohle bylo naše místo, kde jsme pily kafe, opíraly se v zimě o topení, sušily dětské kresby, vyhlížely studenty a kamarády. Za námi jsou už jen holé zdi. Teď tu stojíme naposledy. Máme v očích slzy, ale nezoufáme. Vždyť Karlín neopouštíme nadobro. Máme stále druhý ateliér s těmi krásnými pavlačemi jak ze starého filmu.

 

Zima 2021

Pomalu pokládáme na stůl jeden předmět vedle druhého, abychom vytvořili zátiší jako stvořené pro malbu. Lampa vrhá ostré boční světlo a na stole se prodlužují stíny v tmavém zrcadlení. Do šera se rozsvítí světlo a zapne kamera. Na obrazovce počítače nabíhají s cinknutím čtverce se jmény. Za každým tím čtvercem je tvář, která se bude za chvíli sklánět nad papírem a kreslit či malovat svůj obraz. My sice budeme vzdálenými průvodci tohoto procesu, ale budeme pracovat současně s našimi studenty, a tak co nejnázorněji ukazovat každý další tah. Takový večer je pro nás cennou nadějí, že stále někdo čeká na naše rady.


Buďte s námi ve spojení

facebookyoutubeInstagram_App_Large_May2016_200blog

Blog

Všechny příspěvky »