Pokud bychom měly shrnout letošní Desingblok do jednoho slova, bylo by to „zklamání“. Pořadatelům se léta dařilo představovat vystavované objekty v kulisách exkluzivních budov, které byly obvykle během roku nepřístupné, nacházely se na zajímavých místech s neopakovatelnými výhledy do pražských dvorů a zákoutí; nabízely přidanou hodnotu historické nebo moderní stavby či industriálního prostředí. Letos padl výběr (nebo organizační nutnost) na Průmyslový palác Výstaviště v Holešovicích, který velmi utrpěl po požáru levého křídla v roce 2008. A tak se z objevitelské, dobrodružné výpravy stala obyčejná „výstava“.

Pravděpodobně z těchto důvodů mnoho obvyklých vystavovatelů na prezentaci rezignovalo. Pravé křídlo, nezničené požárem, bylo věnováno stálicím na českém trhu, ale vzhledem k menšímu počtu studií a fádní nabídce nebyl rozdíl mezi prezentací Designbloku a jiného stavebního nebo interiérového veletrhu (For Arch, For Habitat, apod.). Naštěstí byl v obou křídlech přichystán velký prostor pro děti a to jediné trochu oživilo tzv. Superstudio, které by jinak ani nestálo za návštěvu.

Návštěvníci vždy s dychtivostí míří do Openstudia, které je určeno mladým designérům nebo ještě studentům umění a designu. A zde byla volba výstavní plochy největším nedostatkem, protože mladí umělci nemají mnoho prostředků pro vybudování kvalitních stánků a v minulosti velmi těžili z neobvyklých, členitých či i vybydlených prostorů, které sympaticky kontrastovaly nebo nápaditě podtrhly prezentovaná díla. Po požáru bylo levé křídlo nahrazeno stanem. Společně s porůznu nataženými kabely, kovralovými koberci a dřevotřískovými stánky to vytvářelo prostředí laciného a provinčního tržiště.

Přes tyto nedostatky se tu našly skvělé výrobky; nás velmi zaujaly ručně vyráběné brýlové obruby designérky Nastassii Aleinikavy nebo sluneční brýle studia Lume. Zastavily jsme se zájmem u jídelních servisů Moniky Kořínkové a Barbory Šimkové. Stejně jako loni nás nadchla keramika a porcelán Milana Pekaře a samozřejmě jsme prošly celou nabídku notýsků a sešitků Papelote. Je možná otázka, zda to ještě patří do téhle výstavy, ale s úžasem jsme si prohlížely trojrozměrná papírová přání Porigami.

Vstupní prostor byl vyhražen Austria Desing Explosion, vlastně stromu ověšeného rakouským designem a technologií z různých oblastí – architektury, módy, hudby, filmu, umění a průmyslu. Bohužel vstupní část byla tematicky roztříštěná a to téhle zábavné instalaci ubralo na efektu.

Málem jsme přešly bez povšimnutí Art House, který je letos umístěn v Lapidáriu Národního muzea. Tam na nás čekal největší zážitek tohoto ročníku, nejen krásná instalace osvětlených barokních soch v mlžném oparu, ale také volnáprodukce jakéhosi náhodného návštěvníka na klavír. Spojení kamenných soch s klavírním doprovodem a sluneční paprsky krásného podzimního dne odnesly daleko naše rozčarování.

Otázka asi nestojí, zda jít či nejít na Designblok, protože je to stále ještě jediná výstava tohoto druhu v Čechách, přesto je na zamyšlení, zda v tomto provedení je adekvátní cena vstupenky 350 Kč.

Fotografie – Markéta Laštuvková, text – Veronika Kostová