Absolvovala základní školu s pocitem výjimečnosti a vlastní sestrou v zádech. Na SUŠ Václava Hollara a na vysoké škole, kterou byla zcela nepřekvapivě Uměleckoprůmyslová, již začala páchat první myšlenkově-výtvarné výpady / tedy, ne že by si předtím nezapáchala, ale jen mírně/. Od absolutoria v roce 1994 vrší na sebe vrstvy barev i díla v nečekané kadenci díky energii sobě vlastní. Yvone Baalbaki své obrazy tvoří, pojmenovává i vystavuje s láskou, která jí téměř znemožňuje je prodávat. Žije v Praze se svými dvěma dětmi, ke kterým chová obdobný druh citu. Miluje též Londýn, jazz a quesadillu. Ráda plave ve vlnách. Jejím tragickým osudem je, že žádný tragický osud nemá, takže nemůže být skutečně slavná a prodávaná - jak rád konstatuje její právní zástupce.
Prahu opouští pravidelně a ráda, ale stejně ráda se do ní vrací a tráví v ní většinu svých dnů tvorbou grafického designu, ilustrací, obalů desek, log a grafických manuálů, vzhledem ke své celoživotní praxi v několika reklamních agenturách. Mezitím po nocích tančí, rozhazuje olejové barvy a dýchá omamný terpentýn, díky čemuž uskutečnila již mnoho výstav volné malby v Čechách i v zahraničí.
Dejvid Ker-Bach
