V roce 1919 položil umělecký kritik Carl Puetzfeld provokativní otázku: „Zůstanou Drážďany městem umění i nadále?“ Ptal se, protože se vážně obával, že byrokracie, lhostejnost a neochota povedou k odmítání avantgardních děl mladých německých umělců. Ptal se, protože byl přesvědčen, že není možné žít z minulé slávy. Přes jeho obavy se po 1. světové válce vytvořilo legendární sdružení uměleckých mecenášů, které umožnilo získávání děl moderního umění.

A přestože díky této tradici tvoří dnes současné umění v Drážďanech nedílnou součást muzejních programů, je nákup děl škrcen zmenšujícím se rozpočtem. I když tyto nákupy představují riziko, že nepřežijí hodnocení časem, existuje skupina donátorů, kteří toto riziko podstupují.

Z tohoto důvodu byla založena v roce 1994 Společnost pro moderní umění, která v tomto roce slaví 20. výročí své existence. Má 115 členů a provedla více než 40 nákupů. Při této příležitosti se od 30. srpna do 2. listopadu tohoto roku koná výstava Architekt, Busdriver, Zwei Brücken představující tuto sbírku.

Výstavy je instalována v budově Lipsiusbau v Galerii Neue Meister, která sama osobě stojí za návštěvu. Budova, sloužící rovněž Výtvarné akademii, byla během 2. světové války velmi poškozena a opravy se dočkala až v roce 2005. Zničené části byly záměrně nahrazeny moderní stavbou a vytvářejí tak působivý kontrast architektury.