Ptáčci v zimě

Děti trpělivě seděly u ptačích budek a počítaly ptáčky, kteří se k nim hladově slétali. Pak jsme si povídali společně o všem, co viděly. Už v teple třídy jsme si krátkým dokumentárním filmem připomněli, jací ptáčci by k takové budce mohli přilétnout, i když tady v Praze jsme tolik různých druhů pozorovat nemohli.

   

Děti mají moc rády techniku vymývané klovatiny, protože je to vlastně takový malý zázrak. Podle vytištěných barevných obrázků a krásných ilustrací Karla Svolinského děti s větší či menší pomocí namalovaly obrysy jednotlivých ptáčků na černý papír a po zaschnutí je vybarvily suchými pastely. Linky namalované klovatinou se trochu pod prachem z pastelů schovaly, ale v tuhle chvíli přišla na řadu vlažná voda, pod kterou se na podložce vložil celý obrázek. Děti měly strach, že se jim obrázek zmáčí a zmizí, ale to byly zbytečné obavy. Jen se vymyla klovatina a pastel se naopak zafixoval. Pak se v barevném oparu opět krásně objevily černé linie ptáčka.

Na nástěnku jsme pak připevnili nejen namalované obrázky, ale i fotografie a také vzorky zobání, které mají ptáčci takhle v zimě nejraději.

Dále jsem měla připravený velký obrys stromu v zimní krajině a spolu s ním z černého papíru obrysy jednotlivých ptáčků. Bylo někdy velmi těžké odhadnout, jaký ptáček se v papíře skrývá. To se nám ale vždy nakonec podařilo a společně jsme je posadili na strom. Protože strom bude viset na nástěnce, okolo které chodí celá škola, trochu jsme pomohli divákům a jednotlivé ptáčky jsme popsali, aby nikdo nebyl na pochybách, na kterého ptáčka se právě dívá.

Dělá nám ohromnou radost, když se lidé u nástěnek ze zaujetím zastavují a obdivují tyhle krásné práce.

Tags are not defined for this post

Comments closed

No comments. Leave first!