Vánoční přání

Dívám se na děti a přemýšlím. Jak namalovat vánoční přání, aby bylo krásné, aby přinášelo tu tajemnou atmosféru očekávání, a přitom aby práce nekladla nepřekonatelné výzvy? Jak přinutit zkroucené ruce, aby kreslily to, co je v hlavě. Jak se chvilku déle soustředit, aby obraz vyjádřil to, co vyjádřit má? Musím něco vymyslet!

Děti by totiž chtěly namalovat takové vánoční přání, které mohou pak poslat svým kamarádům nebo babičce, dědečkovi, nebo jen tak připevnit na ledničku. Aby to bylo neobyčejné přání, které se pak splní. A to nemůže být ledasjaké.

A konečně mám nápad, za který děkuju Markétě. To je přesně to, co děti s nadšením namalují, a přitom tam bude vše, co od Vánoc očekáváme – pospolitost, světlo a kouzelný vánoční čas.

Vezmeme si akvarelový papír, protože na něm to půjde o hodně lépe. Takové přání musí být na krásném, pevném papíře, který pěkně voní. Tužkou nebo jen tak v představách si na papíře vytvoříme kopeček, a tahle linka (skutečná nebo pomyslná) rozdělí plochu na horizont, kde pak postavíme kostelík.

Děti nikdy nemalovaly skutečnými akvarelovými barvami, mají krásné syté barvy a voda si s nimi pohrává na papíře. Stačí ho jen namočit a pak se dotknout štětcem a už to začíná. Barva si utíká ve vodě, neposlouchá nás, ale přesto nepřekročí vymezený tvar. Až uschne spodní část – země, můžeme se pustit do nebe. Bude tmavě modré, je to totiž noční nebe, a v něm světlo z komety, která přináší zprávu o narození Ježíška.

Pak si na vršek kopečku nalepíme kostelík se světlem v oknech. Tak malý by děti nevystříhaly, trochu jsme jim pomohli, ale lepení už bylo jen na nich. A konečně v takovou velkou noc přeci musí padat sníh. Bílá tempera a špejle a je … hotovo.

 

Už nevím, zda se všechny přání splnila, ale za tímhle malým kusem papíru se často skrývá překonání sama sebe. Není to také poselství Vánoc?

Tags are not defined for this post

Comments closed

No comments. Leave first!