Vlasta Vostřebalová Fischerová
Ve složitě členitém, středověkém domě U Zlatého prstenu, pár kroků od pražského Ungeltu, se chýlí ke konci výstava Vlasty Vostřebalové Fischerové – Mezi sociálním uměním a magickým realismem. Ojedinělé výstavě trochu opomíjené umělkyně nepomohl šroubovaný název, který od návštěvy spíše zrazuje. A to je škoda.
Vlasta Vostřebalová byla velmi osobitou ženou, která prožila intenzivní a svobodný život. Byla jednou z prvních studentek (žen) na pražské Akademii výtvarných umění po roce 1918. Kvůli studiu se zcela rozešla se svojí rodinou. Vystoupila z římskokatolické církve a stala se horlivou komunistkou. Vstoupila do komunistické strany hned v roce1921, v roce jejího založení.
Součástí výstavy jsou její přípravné kresby a malba Helča, díky jejímuž abstraktnímu pojetí byla vyloučena z ateliéru profesora Vojtěcha Hynaise. Naštěstí se jí ujal Jan Štursa, v jehož ateliéru v roce 1923 akademii absolvovala.
Její osobní život velmi ovlivnilo setkání s literátem Otokarem Fischerem, který byl téměř o 20 let starší a ženatý. Svatba se uskutečnila až po narození jejich potomka Jana, v roce 1923. Ovšem nevyvážené manželství dlouho nevydrželo, rozvedli se už v roce 1925. Soudní jednání o vyživovací povinnosti k synovi se ovšem táhly až do poloviny třicátých let a je s podivem, že v této době vzniklo nejvíce jejích kresebných prací. V druhé polovině 20. let se Vostřebalová také věnovala architektuře a tato činnost je na výstavě v menší míře prezentována.
S nástupem okupace v roce 1939 Vostřebalová svoji tvůrčí činnost dobrovolně ukončila. Jedním z důvodů byl i židovský původ jejího syna po otci a nechtěla na něj skrze svoji tvorbu upozorňovat. Přesto za poměrně krátké tvůrčí období vytvořila mnoho kreseb a na 50 olejomaleb. Působivé jsou především její kresby, které přinášejí téměř karikaturní pohled na zobrazované. Věnovala se ženám a po narození syna i dětem. Velmi detailně propracovala hlavy kreslených figur.
Comments closed
No comments. Leave first!