Kamila Havlíková

Považuji se za chodce – poutníka. Moje malby vycházejí většinou z přírody, jak ji vnímám na svých pěších cestách a toulkách po Čechách i jinde.

Na místě dělám akvarelové skici, které jsou základem pro práci na plátnech v ateliéru. Pokaždé je důležitý skutečný prožitek z místa, čas strávený chůzí, pozorováním i vlastním skicováním. Často maluji přímo v terénu na plátno, v tom případě jsem omezená jen velikostí plátna, které ještě unesu.

Práce v terénu je specifická tím, že je člověk vystaven změnám světla i počasí. Akvarely často nesou stopy deště i mrazu, ale tím více fixují bezprostřední zážitek. Přesto, že pracuji v podmínkách, které se stále mění, nehledám jen momentální dojem, ale hlavně to, co je i v proměnách dne a roku stálé: řád a harmonii.

Technika kresby mě zajímá zejména proto, že dokáže bezprostředně převést vjem, rozpoložení i energii autora. Její výhodou je rychlost, která předčí i rychlost rozumové korekce. Proto kresba někdy zachytí víc, než člověk sám zamýšlí.

Kamila

S Kamilou jsem se setkala před lety v začátcích působení Ateliéru 45 v jednom z našich kurzů. Zjistila jsem, že máme podobné vidění světa, stejnou potřebu cestovat a strávit čas sám se sebou. Navštívila jsem její výstavu v Hořovicích a byla jsem uchvácena širokým záběrem a přesto celistvostí. Občas jsme se pak setkaly na kávu, až se nám nakonec podařilo uskutečnit třídenní rychlovýlet na Šumavu s akvarelem v batohu a já doufám, že nebyl poslední.

Markéta