Alex Katz, narozený v roce 1927, je jedním z nejvýznamnějších umělců současné Ameriky. Už jen do konce září můžete navštívit ve vídeňské Albertině výstavu kreseb, maleb a karikatur. Tato výstava je uspořádána při příležitosti jeho posledního daru 60 prací a Albertina zde prezentuje celou svou sbírku tohoto umělce.

A jak se Katz stal umělcem? Díky svým sousedům. Ve 30 letech na novém předměstí Queensu měl za sousedy dva mladé umělce, kteří ho postrčili na cestu za uměním. Kreslil neustále a zázrakem se dostal na známou školu „Cooper Union“. „Neměl jsem talent, ale stal jsem se velkým umělcem“, říkal s předstíranou neskromností. V Cooperu byl právě v kurzu kubismus a Pollockova vize s ním otřásla v základech. „Úplně to rozmetalo myšlenku kubismu. Mým cílem bylo najít to, co je realistické. Lidé nevidí umění očima. Vidí je prostřednictvím své kultury. A já také. Jsem součástí kultury. Ale hledal jsem, jak pracovat jinak. Okolo mne byly velké plakátovací plochy, časopisy, televize, reklama, … „. V 50. letech Alex Katz podle vlastních slov zničil na sto pláten, než došel k tomu, co nazval „nová vize, nové malířství“. „50. léta byla tvrdá. Žil jsem s 18 000 dolary ročně. Žádné šaty, žádný zubař nebo lékařská péče, žádná rodina. Jen radovánky.“

Na konci 50. let pochopil a jak sám říkal „bylo to tu“.

Scény, které začal malovat, a ke kterým se vracel po dobu celé své kariéry, zobrazují krajinu, květiny, ale hlavně muže a ženy. Používá živé a kontrastní barvy. Sám říká, že ho nezajímají barvy, ale světlo a barva je jen prostředek, jak ho dosáhnout. Co se týká zobrazovaných osob, nesnaží se zobrazovat jejich duši či jakýkoli vnitřní život, ale krásu a jejich vzhled. V tom je velmi pop-artový. Jakoby představoval svět jako určitý druh televizního filmu. „Miluju zevnějšek. Ne vnitřek. City mne děsí. Když vám lidé říkají, že se k něčemu chtějí vyjádřit, strávíte otřesný večer. Když v umělecké škole požádáte studenty, aby se vyjádřili, zabijete jejich nadání“. Alex Katz ale nepopírá existenci určité dramatické naléhavosti ve svých dílech.

Říká, že pracuje sedm dní v týdnu, buď kreslí, nebo maluje. „Je ovšem třeba vytvořit systém sérií, jinak budete znovu a znovu kreslit to samé“. Za příklad dává jeden ze svých posledních námětů, zoom na strom před domem na venkově. Modř nebe. Zeleň stromu. Vytvořil ho na malý formát dvakrát a jeho žena řekla, že je to pěkné. Tak ho udělal na větší formát. „Dobrý obraz musí být namalovaný za 2 hodiny. Všechno jsem si připravil. Kreslil jsem na plátno. Postavil jsem si na stranu různé štětce, které jsem potřeboval“. Nicméně přiznává, že občas nějaké plátno zničí. „Dneska už mám dokonale zvládnutou techniku“.

Jak si vybírá své modely? „Na to nemám vysvětlení. Například jsem maloval zaměstnance galerie Gavin Brown, kde jsem měl výstavu. Obraz, který dělám, musí zůstat uchován v paměti. Musím nést určitý znak agresivity.“ Je inspirován moderními umělci jako je Matisse, ale také misterem japonských tisků Utamarou.

A pokud byste chtěli, aby vás mistr portrétoval, je třeba, abyste už vlastnili dvě jeho díla a byli ochotní zaplatit dvojnásobek obvyklé ceny.

Veronika Kostová