Moje místo
Někdy je nám prostě smutno nebo víc, než kdy jindy cítíme tíhu života. V takových chvílích je dobré uchýlit se někam, kde to máme rádi, kde jsme prožili cosi dobrého, potkali někoho milého. Takové naše místo. Máte ho?
Za chvíli se možná pustíte do kreslení či malování, a můžete to dělat i bez toho, aniž byste tam skutečně byli; to místo třeba už dneska vůbec není. Nevadí, protože je ve vaší hlavě a ve vašem srdci. Ale ještě před tím se zamyslete:
- Popište si sami pro sebe to místo, jako byste na něm stáli. Je dobré vše, čeho si všimnete, pojmenovat. A nejen to, vnímejte vaše místo všemi smysly. Jak voní? Jaké slyšíte zvuky? Můžete se něčeho dotknout? Dokonce něco ochutnat?
- Zamyslete se, co jste zde všechno zažili.
- Kým jste na to místě byli? Nebo mohli být?
- Proč je důležité zrovna tohle místo? Co to o vás říká?
- Kdybyste si to místo mohli nosit stále v srdci, dělali byste něco jinak i v každodenním životě?
A pak už jen malujte, kreslete nebo třeba fotografujte. Pak se k obrazu vraťte a zpátky se podívejte, co dalšího byste o něm a o sobě mohli říct – napsat.
A kde to místo má Eliška?
Je jedno místo, na které se stále vracím. Je v srdci Čech tam, kde jsem trávila léto od malička a naštěstí se na něj můžu stále vracet. A vždycky jsem stejně okouzlená, jako bych tam stále poprvé. Stojím na kraji louky a cítím vítr ve vlasech. Sednu si do trávy a poslouchám zvuky lesa, poletující ptáky a bzučení hmyzu. Letmo se konečky prstů dotýkám vrcholků trav a lučních kvítků. Pozoruju mraky jak běží po obloze. Cítím tlení lesa i čerstvou trávu. Někdy prší a kapky vody mě bubnují do kapuce. Tráva se mi lepí na holínky jako zelená háďata.
Na tom místě jsem nikdy nic zvláštního nezažila, s lety se na něm skoro nic nezměnilo. Ta stálost je nesmírně uklidňující. Jsem prostě jen jeho součástí. Na tomhle místě jsem sama sebou, nehraju žádné hry, neberu na sebe žádné role. Jsem jen součástí světa, malinké zrníčko, které ale najednou může čerpat sílu ze všeho, co ho obklopuje.
To místo je pro mě chrámem a příroda tím nejprostším náboženstvím. Kéž by se mi více dařilo nosit ho stále s sebou.
Comments closed
No comments. Leave first!